Náš mirošovický tým dočasně doplnil nový stážista a vnesl k nám čerstvý vánek mladistvého nadšení. Mikuláš Brukner, student UMPRUM, ateliéru módní tvorby, se zajímá o pletení, tak u nás získává představu, jaké to je, vzorovat a plést na technologii Shima Seiki.
Zpočátku jsme ani nevěděli, jak Mikuláš vypadá, co si myslí a jak se tváří, protože měl obličej zakrytý rouškou. Teď už ji mít nemusí, tak zjišťujeme, že je to sympatický a usměvavý mladý muž. Taky velmi pracovitý a zapálený. Na svůj věk už toho má spoustu za sebou – například strávil šest měsíců u Diora v Paříži. A zcela určitě má velkou budoucnost před sebou. V karanténním mezičase pracuje u nás. K čemu může být takový pandemický „stop-stav“ dobrý.
Mikuláš Brukner u Apexu
Našeho stážistu jsme trochu vyzpovídali:
Mikuláši, máš zajímavý životopis a na svůj věk máš zajímavé zkušenosti. Co jsi zažil a co ti to přineslo?
Zažil jsem toho spoustu. Jen v Praze jsem byl na třech stážích (u Leedy, LAFORMELY a u Mira Saba), s Adamem Kostem jsem spolupracoval na kolekci, pro kterou jsem mimo jiné vyvíjel svetry a v roce 2018 jsem měl možnost stát u zrodu Československého Vogue, kde jsem přes rok pracoval. Ale nejpyšnější jsem na svou stáž ve studiu Dior v Paříži. Díky ní jsem viděl, jak funguje móda v obrovském měřítku – jak finančním, tak co se kreativity týče. Mohl jsem se dívat pod ruce těm nejlepším z nejlepších a navíc vedle nich tvořit. To vše mi doufám přineslo nadhled a schopnost dobře pracovat v týmu.
Stihls toho fakt hodně. A jaké máš plány?
Rozhodně tvořit módu. Ale není moc lehké říct definitivně jak. Určitě pojedu ještě na jednu stáž po diplomce. Vždy mě lákala Paříž kvůli práci, ale místní prostředí je velmi konkurenční a život tam není lehký. Tak teď hledám svou vlastní cestu, zvažuji zůstat freelancer, vzorem mi je třeba Khanh Brice Nguyen. Nejvíc ze všeho bych se chtěl dál věnovat pletení a vývoji pletenin pro módní studia. Už teď vím, že nechci vlastní značku, ale naopak spolupracovat s různými lidmi.
Proč tě zajímá pletení? Co tě na pletení láká?
Na pletení mě láká jeho variabilita. Z jedné příze můžeme uplést nekonečno variant, stejně jako jeden tvar můžeme uplést z jakéhokoliv materiálu a pokaždé bude jiný. Na pletení je ideální, že mám kontrolu nad každou fází tvorby – od výběru vlákna, přes pletení až po způsob začištění. Mám pocit, že v pletení neexistují omezení. A ta, která tam jsou, jsou pro mě velkou výzvou k tomu, abych hledal jak na ně vyzrát. Vedle toho se mi líbí jak málo odpadu při výrobě pletenin vzniká i fakt, že svetr lze rozplést a uplést z něj něco jiného.
Mikuláš Brukner plete
Krásně jsi to zformuloval. Sami bychom to líp nedokázali. Co tě k nám vlastně přivedlo?
Každopádně to byla touha naučit se programovat na Shima Seiki. Cítil jsem, že neschopnost pracovat s pletacím programem mi bránila v tom umět z nápadu, nebo vzorku, co upletu na ručním stroji, vytvořit oděv, který se dá vyrábět. Zároveň program můžu připravit kdekoliv na světě a pak jen vybrat, kde se podle něj bude vyrábět.
Co jsi od nás očekával a jak to dopadlo?
Než jsem do Knit-Texu přišel, tak jsem netušil, jak funguje automatický pletací stroj a ani jeho programování. V první chvíli jsem byl v šoku, jak složité to vlastně je, ale když jsem se z něj oklepal, tak se mi programování ohromně zalíbilo. Díky tomu, že můžu zkoušet programovat to, co mě baví a zajímá, tak mám pocit, že se učím ještě rychleji. Už teď vidím, že se snaha vyplatila. Právě pracuji na diplomce, a to co jste mě naučili, jsem mohl hned využít.
Celá léta sledujeme problematický vztah mezi módními návrháři a výrobci. Vzájemnou spolupráci komplikuje ekonomický prvek. Vyvzorování a odladění nového designu dá zabrat, zabere to výrobcův čas a úsilí. To by se dalo vykompenzovat následnou alespoň trochu „sériovou“ výrobou, která ale zpravidla nenastane. Co si o tom myslš?
Také si toho všímám. Myslím, že řešením by bylo mluvit spolu upřímně. Přijde mi stejná chyba slibovat velkou výrobu, jako neúčtovat si dost peněz za vzorování. Pokud by si obě strany dopředu narovinu řekly, co čekají, nečekala by je na konci frustrace. Přitom po světě jsou běžné firmy, které se na vzorování specializují. Jsou spojkou mezi designéry a továrnami – ať je to Knister LDN v Anglii, nebo Maglia Unita v Itálii, nebo Knitwear Lab v Holandsku.
Takovou spojku, jakousi pletařskou laboratoř, bychom u nás určitě taky potřebovali a využili.
Mikuláši, děkujeme za rozhovor. A až něco společně upleteme, pochlubíme se.
